úterý 17. října 2017

PODZIMNÍ PRIMARK

Written by foxí on 3:35 with Žádné komentáře

Tak jsme se vydali do Vídně,tedy neviděli jsme z Vídně ani prd,.. ale G3, obří obchoďák vedle tohoto města leží.

Do Primarku jsem chtěla jet hlavně kvůli svetrům, super ponožkám a prostě se podívat :D (super důvody, že ? ).
A zklamaná jsem rozhodně nebyla!
Musím říct, že jsem moc ráda, že jsme jeli před obědem. Vyhnuli jsme se hromadě lidí, co tam obvykle bývají.
Takže jsme se nikde netlačili, v kabinkách bylo pořád volno a to bylo nejvíc super!! Protože žádné čekání ve frontách, to opravdu nesnáším a ani ne ty fronty, ale to čekání, to všeobecně ráda nemám.

KABINKY
Do kabinky vás nikdy nepustí se vším oblečením co máte v tašce (měla jsem tam tak 30 věcí, to i kvůli velikostem, abych se nemusela pořád vracet).

Takže přijdete k paní, která si od vás vezme max. 8 věcí, které si přepočítá, šupne vám číslo a vezme si zbytek věcí. Nemusíte mít o ně strach, zbytek vybraného oblečení, nebo cokoli budete v tašce mít, se k vám zase vrátí.
Pokud tedy narvete celou tašku jako já a nebudete chodit 8 kusech, jednoduše si vždy dobré kusy ponecháte, špatné odevzdáte slečně, který to vše za vás poskládá a uklidí a stoupnete si zase do řady s dalšími kusy, které chcete vyzkoušet.
A takhle pořád dokolečka do kola. :D

OBLEČENÍ

Primark má opravdu veliký výběr oblečení a to nemluvím o velikostech. Takže na své si tu přijdeme i my baculky :)
Opravdu je tu vše - přes spodní prádlo, pyžama, boty, děsně moc kabelek, taky sportovní oblečení, společenské a najdete tu i ohoz do práce (košile bílé/černé a sukně/kalhoty)

Trička
Koupila jsem si dvě trička, které jsou si podobné vzory. Tričko s jeleny je s krátkým rukávem a s pírkami má rukáv dlouhý. Obě trička mají super délko, ale je pravda, že jsem prcek (164 cm) a tak mi sedí perfektně. K tomu dlouhý rukáv a na to se dívám opravdu hodně má taky příjemnou délku. Nesnáším když se natahuji a mám z dlouhých rukávů najednou sotva 3/4.

Tričko s jeleny 3 Eura a šedé tričko 3,5 Eura

Materiál: 65% polyester 35% bavlna

Mikyny
Pořídila jsem si dvě, jednu obyč s nápisem, který znamená probuď mě až přijde pátek. Což úžasně sedí!! Koupila jsem si ji trošku větší ať je mi co nejvíce pohodlná na domácí válení s knihou a nějakým čajem, třeba jasmínovým :)
Navíc, teda nevím jak se tomu přesně říká, ale má takovou tu užásnou měkkou podšívku.
Druhá mikča je s klokánkem, z takového úpletového materiálu a super rolákem, který je na podzim jak dělaný. Navíc ta barba se mi moc líbí.

Mikina stála 6 Eur, Materiál : 65% polyester 35% bavlna

Tahle klokánková mikča stála 11Eur

Materiál : 77% polyester 5% elastan 18% umělé hedvábí

Svetry
Tak těch je tam samozřejmě taky požehnaně, ale bohužel se mi teda nepodařilo najít nějaký, který by mě seděl, nebo který by mě byl příjemný. Až, když jsem to chtěla vzdát našla jsem tenhle a jsem moc spokojená!

Svetřík stál 13 Euro

Materiál: 90% akryl 10% vlna

Ponožky
Pokaždé, když jsem v Primarku tak neodolám koupi ponožek. Letos jsem si koupila jen teplé, bohužel cedulky od nich jsem zahodila a nemohu vám sem popsat materiál. Koupila jsem si barevné pletené ponožky, které mě letos přijdou s umělejšího materiálu, ale i tak jsou mi moc pohodlné a splní svůj účel. A myslím si, že po vyprání budou ještě lepší !

4 Eura

BOTKY
Tyhle boty jsem si pořídila kvůli budoucí práci.
Chtěla jsem nějaké pěkné boty, které se hodí k sukni nebo společenským kalhotám a dají se lehce omýt a tadaaa tady jsou .
Na výběr, co se týče botků je tam toho kvanta a kvanta a to mluvím o jakémkoli typu, jako třeba boty na podpatku, polobotky nebo zimní.

Boty za 14 Euro (Možná si ty blbůstky odstřihnu :D )

Velikost 38 (normálně nosím 37 nebo 37,5)

Samozřejmě jsem toho nakoupila více, ale to by tenhle článek byl nekonečný, takže kdo by jste chtěl vidět více natočila jsem video na můj YT kanál.
https://www.youtube.com/watch?v=QEj5jVyTpDg&t=7s

DOPLŇKY DO DOMU

Tenhle obchod je opravdu všestranný, nenajdete tu jen tunu oblečení jak pro nás holky, tak i spoustu věcí pro chlapy a děti dokonce pozoor i miminka :D

Já jsem si tedy pořídila jen drobnost a to tuhle blbůstku na kliku od dveří!

Tahle krasavice stála krásné 3 Eura

Je tu plno i věcí jako polštáře, rámečky, svíčky, který mimochodem krásně voní :) a další další doplňkový věci do domu.

KOSMETIKA
ANO, tady najdete i kosmetiku. Jedná se jak o dekorativní, tak i o užitkovou kosmetiku (snad se tomu tak říká :D ).
Bohužel mám zkušenost jen s rtěnkou a bohužel nic moc.
Co, ale vím. Holky si tu hodně kupují nalepovací nehty a řasy.. možná i rty :D néé na tohle já bohužel nejsem.
Mohla jsem si přivonět k jedné z voňavek, která měla zajímavou vůni a to perníček :D NE, bohužel, to se nedalo !!
Ale třeba někomu zavoní :)

DOPLŇKY

Tak tímhle je Primark přehlcen.
Já jsem si tedy koupila jen věci do vlasů a naušničky.

Naušnice 2.50 Euro

Dobře pokud se mezi to počítá i peněženka tak mám rovnou dvě, krásné !!
Není to set, i když to může tak vypadat, prostě jsem měla šťastnou ruku. Peněženku samozřejmě používám na peníze, ale tu menší využívám na MP3 nebo paměťovky.

Malá peněženka 4 Eura a velká 7 Eur

V létě je těchto věcí v tomto obchodě ještě víc.

A DALŠÍ..

Najdete tu (hlavně u pokladen) dalších spoustu věciček, ať už nějaké dobroty, nebo zápisníčky tak hodně elektroniky, jako jsou třeba nabíječky nebo sluchátka.

KOLEKCE

Hodně se mluví o spešl kolekcích v Primarku, Jedná se hlavně o superhrdiny, HP a poslední dobou Game of Thrones (já jsem bohužel našla jen na pánských pyžamech, takže to mě jako milovníka GOT fakt zamrzelo, ale možná neumím hledat).
Takže pokud jste úchylní jako já :D na tyhle věcičky, sem musíte určitě jet!!
Já si koupila např. Harry Potter ponožky, a proto že jsem ze Zmijozelu, tak jaké asi mám...

2,5 Eura

Závěrem, na rovinu!! Primark není extra kvalitní obchod, ale najdete tu vždy co hledáte, nebo já jsem to tak prostě měla vždy. Navíc se tu jako zákazník cítím dobře, protože tu vždy najdu svoji velikost a někdy mi je dobře i M :D juhuuu ...

Ale co se musím pochlubit, polobotky, které mi uplně každý chválí, drží po 2 letech pořád, ale už tu moc dlouho nebudou :D

Musím se podělit o to seskupení barev, i když pro mě tam ještě chybí nějaké ty barvičky, jako je třeba hnědá :)

Vidím, že je tohle psaní hodně usmajlíkované, ale snad nevadí.
Mějte se podzimně

Vaše FOXÍ

Srovnávání se s někým jiným

Written by foxí on 9:58 with 1 komentář

Srovnávání se s někým jiným
Tohle srovnávání se se mi vlastně odkrývalo už kdysi, když jsem měla „kamarády“, kteří mě chtěli jinou, lepší, nejlépe takovou kamarádku, kterou nemohli mít. Taky se tu dají zařadit dávné „lásky“, kde často docházelo k super poznámkám typu: moje bývalá přítelkyně…

* Budu teď, ale psát hlavně o pracovní stránce a práci na vaší osobě.

*Opravdu hluboká úvaha, kterou možná nikdo nepochopí*

Dlouhý čas, když jsem někde pracovala nebo jsem se někde něco učila, jsem poslouchala: musíš udělat toto a tamto jako to dělá on, ona.
Musíš být lepší než ten druhý, učí se to kratší dobu než ty a jsi pozadu, vyrovnej se mu, nebo ještě jinak, buď lepší než ten druhý.
Neustále mě někdo s někým srovnával.
Bylo toho už tolik, že se díky tomu stalo to, že moje sebevědomí bylo tak malý, až nešlo skoro vidět.

Nejhorší na tomhle celém problému je to, že jsem to už považovala za normální věc. Srovnávat se s někým nebo co lépe, být lepší než on.

Po nocích jsem se se vším trápila a nedalo mi to spát.
Přímo jsem se utápěla v myšlenkách na to, co sakra dělám tak špatně, vždyť jdu už nad rámec mých možností, ONI to nevidí ??
Vůbec mi nikdy nedocházelo to, že pokud mě někdo srovnává s někým jen za účelem tím, že vidí v někom jiném potenciál a vysokou laťku a vyhovují mu právě ty predispozice co má ten jeho „oblíbenec“ nikdy se nevyrovnám právě tomu jeho modelu, co on chce.
Protože každý, máme schopnosti a dovednosti, třeba podobné, ale každý vystupujeme jinak a myšlení máme třeba už úplně jiné, proto je srovnávání a vyrovnávání se druhým zbytečné.
Můžeme být třeba na stejné úrovni a už se můžeme druhému rovnat, ale protože má někdo ucelený obrázek o tom jak to má vše vypadat, ten výsledek osoby kterou z vás chce mít a vy tomu pořád nevyhovujete a nevidí to, že se mu už rovnáte.. ,protože nevidí ten svůj model, co chtějí, je snaha zbytečná.

Pokud si uvědomíte, právě teď, že se vám tohle děje, postavte se tomu.
Neodcházejte hned z práce, nebo neukončujte nějakou spolupráci, či partnerství. Prostě vyslovte svoje obavy.
Obavy z toho, že si myslíte, že k vám nepřistupují objektivně. Pokud to nevyjde, pak hledejte štěstí jinde.
Nechci radit, ale logicky?. Byli byste rádi někde, kde vás nepřijímají jako osobu ?

Co tedy dělat?
Přestaňte se s kýmkoli srovnávat.
Ano, mějte vzor. Vzor v tom co třeba chcete dokázat, co chcete umět, když ho máte je to super.
Já patřím třeba mezi ty, co si vzor seskládají z mnoha lidí, věcí a událostí. Postupně ke mně přicházejí.
Nejhorší na tom, ale všem je, že ten seznam už je tak dlouhý, že snad budu potřebovat dva životy.

Začněte věřit sami v sebe.
Tohle je hodně těžké. Pokud nemáte lidi kolem sebe, co vám věří a říkají vám, v čem jste dobří apod., je to dost těžké naučit se tohle dělat samy pro sebe.
Ale věřte mi, že to stojí za to. Já jsem tak na půli cesty, jak se sebevědomím tak se sebe věřením.

Jak mě tohle vše napadlo ?
O tomhle všem jsem začala uvažovat, před asi týdnem, kdy jsem měla strach v nové práci, že nebudu dobrá jako moje kolegyně, která mluvila o odborných věcech, o kterých jsem neměla ani páru a cítila jsem se hloupě. Když jsem tohle řekla mé nové šéfové, během toho co jsme spolu jen tak debatovali, podívala se na mě a řekla: Hlavně se prosím s nikým nesrovnávej, strašně ti to sráží sebevědomí.
Bylo to jak facka, možná mi to někdy někdo naznačoval, ale ona to řekla tak přímo, že mě to doslova probralo.

Na konec chci říct, že teď když jsem na toto vše přišla se mi mnohem lépe dýchá.
Ještě je na čem pracovat, ale tohle pro mě bylo úplně zásadní.

Ufff, vyčerpávající. Ale třeba se v tom taky někdo vidíte.

Vaše Foxí

Proč je dobré děkovat ?

Written by foxí on 4:12 with Žádné komentáře

Proč je dobré děkovat ?

V poslední době jsem zjistila, že hodně lidí neumí děkovat, jak sobě, tak lidem v jeho okolí.
Všímají si jenom těch, co je nemají rádi a nějakým způsobem škodí, dnes se jim s oblíbeností říká heateři.

Proč děkovat sobě

Tady tu věc jsem dlouho neuměla. Vždy jsem hledala jen to, co mi nejde, co jsem pokazila, co jsem mohla udělat líp. Poslední dobou jsem si uvědomila, jak jsem se za poslední roky posunula, že jsem vlastně už úplně jinde, než jsem byla.

Vím, že pro hodně lidí je těžký poděkovat sami sobě, za to, že vše zvládají, za to co dokázali a že se někam posunuli, protože to sami nevidí, protože je nikdy nepochválí, neupozorní je na to, co dokázali. Proto se někdy podívejte dozadu, kde jste byli třeba před 3-5 lety a i kdyby tam nebylo něco průlomového a zásadního… hledejte, hledejte maličkosti!

Když začnete být pyšní sami na sebe a začnete si děkovat nebudete mít takovou potřebu, aby vám to říkal někdo jiný (samozřejmě chvála potěší úplně každého), ale hlavně vás tolik neovlivní to co píší nebo říkají ostatní, protože si budete stát za tím co jste udělali, vytvořili nebo řekli a to vám bude stačit. (hlavně většina lidí jsou natolik slabí, že to co hrdinsky napíší, by ve skutečnosti nikdy neřekli, na to taky myslete)

*snad vám vše dává smysl…

Proč děkovat okolí

Tím, že poděkujete okolí, ať už jsou to kamarádí, kolem jdoucí nebo lidi co vás třeba sledují (mluvím teď hlavně o Youtube), je správné a uvolňující poděkovat.
Pokud je pro vás těžké napsat díky, protože to pro vás taky nikdy nikdo jen tak neudělal, aby vám děkoval za to, co jste kdy pro něj udělali, nevadí. Začněte právě u sebe a pak stačí, když si aspoň v sobě uvědomíte, že si lidi zaslouží taky slyšet to dík… za to že jsou tady, že tu jsou pro vás, nebo co pro vás kdy udělali.

Jak říct díky

Určitě vás napadá jak poděkovat, jak to udělat, když to nedokážeme říct nahlas.

Samozřejmě nejlepší varianta a nejkrásnější je, prostě to jen říct. Děkuji za to že jsi, že stojíš při mně, děkuji, že podporujete můj názor a taky děkuji za to, že mi říkáte co dělám špatně, to člověka totiž dokáže posunout úplně nejrychleji dopředu.
Když nechcete něco říkat nahlas tak to prostě napište..
Když vám psaní přijde neosobní a chcete poděkovat někomu blízkému, pohrajte si s myšlenkou co by dané osobě udělalo radost a předejte nějaký dárek, maličkost… a to díky z vás už vypadne samo!

Mě třeba dělalo problém poděkovat okolí z důvodu takového, že okolí nikdy neděkovalo mě.
Vždy jsem slyšela jen to, co dělám špatně a ne v dobrém slova smyslu. Ano byla to šikana, nikdy jsem od spolužáků a kamarádek neslyšela, proč jsem dobrá proč semnou tráví čas a nevšímali si toho, co pro ně dělám… nebo o co se snažím. Šlo jen o to, jak vypadám, co říkám podle nich špatně.
Průlom byl u mě v těchto věcech hlavně díky osobě, které říkám děkuji úplně nejčastěji… mému partnerovi a nejlepšímu kamarádovi.

No myslím, že nejsem jediná kdo toto prožíval..

Proč jsem nad tím začala tak přemýšlet

Sleduji jednu Youtuberku, ze které jsem byla dlouho dobu celá paf. Za poslední dobu fakt dost vyrostla a daří se ji. S úspěchem bohužel přichází i neobjektivní kritika a právě u ní díky této kritice jsem si začala všímat jedné věci.

Na spoustu komentářů, (myslím tím příspěvky které mají pár komentářů, ne obrovská kupa na kterou chápu, že není lehké odepsat) neodpovídá a pak se objeví 2-3 komentáře, kterou jsem vyloženě odpad a tam se daná slečna rozepisuje a obhajuje svůj postoj a názor.
Hlavní je stát si za svým názorem, ale nemusíme si ho obhajovat, obzvlášť když tolik lidí je na naší straně, jen si tím víc uškodíme.

A proto raději poděkujme těm co za námi stojí, než rozebírejme ty kteří nám jen berou!

Doufám, že si z toho co píšu odnese někdo něco dobrého a pochopíte co tím chci říct.

Vaše Foxí

Kde mě ještě najdete : https://www.youtube.com/channel/UC7PzF6lAdjZPF6KiKdNa2fg

Sebepoznání

Written by foxí on 10:14 with Žádné komentáře

Obyčejně neobyčejný život..

´´Zase ráno, zase večer, zase něco jen musím.
Nechce se mi do práce, nechce se mi číst, nechce se mi fungovat, jen bych spala a jedla.
Nikoho nepotřebuju, nepotřebuju pomoc, protože každý jen něco chce a mě nikdo doopravdy nepotřebuje. Proč mi někdo nepomůže, to nikoho nezajímám ?
Nemám lásku, teda mám, ale není tady.´´

Toto se mi honilo hlavou před pár měsíci.

Největší zlom pro mě byl uvědomění se. Uvědomění sebe samé.
Kdo jsem a co dělám, co dělám sama sobě. A sama sobě jsem taky ubližovala.

Nikdo z nás nechce slyšet, že si za své problémy můžeme samy, ani já to slyšet nechtěla.
Tohle není nějaká motivační příručka jak být šťastná, ale jen příběh někoho kdo si myslel, že všichni okolo jsou zlí, jen nikdo nevidí to co cítím.
Skutečnost je taková, ano v okolí jsou i zlí lidé, ale taky hodně lidí vidí jak se cítíte jen prostě neví co říct, co udělat aby vám pomohli.
Řeknou, že si za to můžeme samy, špatně. Řeknou, že je ten a ten špatnej, ale to nás jen utvrdí v tom co si myslíme a vlastně jen chceme toto slyšet, špatně. Ano, není na škodu slyšet, že to někdo vidí jako vy, ale je zase potřeba zmínit to, že se nemůžeme jen motat v kruhu a odsuzovat okolí.

Když mi první člověk řekl, že je vlastně největší problém ve mně, zuřila jsem, brečela a daného kamaráda jsem, jak se lidově říká poslala někam.
Pak tu byl člověk, co mě upozornil na to, že to co mi ten kamarád řekl, není úplně špatně, jen to prostě dost špatně popsal a jelikož není tak citově zdatný jako já nebo moje daná spřízněná duše, mohlo to působit chladně a neosobně.

I to jsem pomalu nechtěla slyšet, ale už tam bylo zaseto malé semínko naděje, o které jsem ale sama neměla ani tušení.

Postupně jsem začala snižovat, nároky na okolí co se týče mé osoby, začala jsem okolí víc vnímat a nepovyšovat své problémy nad ostatní. A uznávat i jiné pravdy, i když moje byla jiná.
Sice bylo pár kopanců jak z mé strany tak druhých, ale zvládala jsem to.

Když ale pracujete na své hlavě na své psychice, tělesná schránka může být čím dál tím víc vyčerpaná, a to se stalo právě mě.
Přišlo na mě ještě několik zkoušek, nakonec jsem se, ale jednoduše zhroutila.
Lidé co se o vás zajímají jen na dobré slovo, tedy jen vyslechnou a slyší co potřebují a pak už vás nevnímají, to jsou lidi co jen berou a něco potřebují a bohužel i mezi těmi my žijeme.
Tehdy jsem ještě s těmto lidmi neuměla vzdorovat racionálně a v klidu, neříkám, že teď už ANO, už díky mé povaze výbušného melancholického cholerika /ježíš/ a v té pasti co jsem byla, nebyl nikdo kdo by mi pomohl, mě pohltil stres a moje mysl vypla a já jen tupě vše odkývala.
V té době jsem udělala dobře, dnes už bych se k tomu postavila jinak a hlavně tak, že bych si ušetřila další výstupy a neklid jak doma, mezi kolegy a přáteli tak u mě v mé hlavě.

Neustále se sebou bojuji, je to to nejtěžší k čemu jsem se v životě rozhodla, nebýt jiná, nechci být optimistické chodící zářící slunce, chci jen být klidné vyrovnané cosi co nemá každý rád, nepotřebuji být oblíbená.
Ale potřebuji se chovat tak, aby mě každý pochopil, kdo jsem a, aby mě slyšel /někdy vysvětlím/.

* Byla jsem absolutně nevyrovnaný člověk, a vím, že je nejdůležitější hlavně to, že to vím!

Taky mě najdete -> YOUTUBE
a taky tady -> INSTAGRAM

Vaše Foxí