Srovnávání se s někým jiným
Tohle srovnávání se se mi vlastně odkrývalo už kdysi, když jsem měla „kamarády“, kteří mě chtěli jinou, lepší, nejlépe takovou kamarádku, kterou nemohli mít. Taky se tu dají zařadit dávné „lásky“, kde často docházelo k super poznámkám typu: moje bývalá přítelkyně…
* Budu teď, ale psát hlavně o pracovní stránce a práci na vaší osobě.
Tohle srovnávání se se mi vlastně odkrývalo už kdysi, když jsem měla „kamarády“, kteří mě chtěli jinou, lepší, nejlépe takovou kamarádku, kterou nemohli mít. Taky se tu dají zařadit dávné „lásky“, kde často docházelo k super poznámkám typu: moje bývalá přítelkyně…
* Budu teď, ale psát hlavně o pracovní stránce a práci na vaší osobě.
*Opravdu hluboká úvaha, kterou možná
nikdo nepochopí*
Dlouhý čas, když jsem někde pracovala nebo jsem se někde
něco učila, jsem poslouchala: musíš udělat toto a tamto jako to dělá on, ona.
Musíš být lepší než ten druhý, učí se to kratší dobu než ty a jsi pozadu, vyrovnej se mu, nebo ještě jinak, buď lepší než ten druhý.
Neustále mě někdo s někým srovnával.
Bylo toho už tolik, že se díky tomu stalo to, že moje sebevědomí bylo tak malý, až nešlo skoro vidět.
Nejhorší na tomhle celém problému je to, že jsem to už považovala za normální věc. Srovnávat se s někým nebo co lépe, být lepší než on.
Po nocích jsem se se vším trápila a nedalo mi to spát.
Přímo jsem se utápěla v myšlenkách na to, co sakra dělám tak špatně, vždyť jdu už nad rámec mých možností, ONI to nevidí ??
Vůbec mi nikdy nedocházelo to, že pokud mě někdo srovnává s někým jen za účelem tím, že vidí v někom jiném potenciál a vysokou laťku a vyhovují mu právě ty predispozice co má ten jeho „oblíbenec“ nikdy se nevyrovnám právě tomu jeho modelu, co on chce.
Protože každý, máme schopnosti a dovednosti, třeba podobné, ale každý vystupujeme jinak a myšlení máme třeba už úplně jiné, proto je srovnávání a vyrovnávání se druhým zbytečné.
Můžeme být třeba na stejné úrovni a už se můžeme druhému rovnat, ale protože má někdo ucelený obrázek o tom jak to má vše vypadat, ten výsledek osoby kterou z vás chce mít a vy tomu pořád nevyhovujete a nevidí to, že se mu už rovnáte.. ,protože nevidí ten svůj model, co chtějí, je snaha zbytečná.
Pokud si uvědomíte, právě teď, že se vám tohle děje, postavte se tomu.
Neodcházejte hned z práce, nebo neukončujte nějakou spolupráci, či partnerství. Prostě vyslovte svoje obavy.
Obavy z toho, že si myslíte, že k vám nepřistupují objektivně. Pokud to nevyjde, pak hledejte štěstí jinde.
Nechci radit, ale logicky?. Byli byste rádi někde, kde vás nepřijímají jako osobu ?
Co tedy dělat?
Přestaňte se s kýmkoli srovnávat.
Ano, mějte vzor. Vzor v tom co třeba chcete dokázat, co chcete umět, když ho máte je to super.
Já patřím třeba mezi ty, co si vzor seskládají z mnoha lidí, věcí a událostí. Postupně ke mně přicházejí.
Nejhorší na tom, ale všem je, že ten seznam už je tak dlouhý, že snad budu potřebovat dva životy.
Musíš být lepší než ten druhý, učí se to kratší dobu než ty a jsi pozadu, vyrovnej se mu, nebo ještě jinak, buď lepší než ten druhý.
Neustále mě někdo s někým srovnával.
Bylo toho už tolik, že se díky tomu stalo to, že moje sebevědomí bylo tak malý, až nešlo skoro vidět.
Nejhorší na tomhle celém problému je to, že jsem to už považovala za normální věc. Srovnávat se s někým nebo co lépe, být lepší než on.
Po nocích jsem se se vším trápila a nedalo mi to spát.
Přímo jsem se utápěla v myšlenkách na to, co sakra dělám tak špatně, vždyť jdu už nad rámec mých možností, ONI to nevidí ??
Vůbec mi nikdy nedocházelo to, že pokud mě někdo srovnává s někým jen za účelem tím, že vidí v někom jiném potenciál a vysokou laťku a vyhovují mu právě ty predispozice co má ten jeho „oblíbenec“ nikdy se nevyrovnám právě tomu jeho modelu, co on chce.
Protože každý, máme schopnosti a dovednosti, třeba podobné, ale každý vystupujeme jinak a myšlení máme třeba už úplně jiné, proto je srovnávání a vyrovnávání se druhým zbytečné.
Můžeme být třeba na stejné úrovni a už se můžeme druhému rovnat, ale protože má někdo ucelený obrázek o tom jak to má vše vypadat, ten výsledek osoby kterou z vás chce mít a vy tomu pořád nevyhovujete a nevidí to, že se mu už rovnáte.. ,protože nevidí ten svůj model, co chtějí, je snaha zbytečná.
Pokud si uvědomíte, právě teď, že se vám tohle děje, postavte se tomu.
Neodcházejte hned z práce, nebo neukončujte nějakou spolupráci, či partnerství. Prostě vyslovte svoje obavy.
Obavy z toho, že si myslíte, že k vám nepřistupují objektivně. Pokud to nevyjde, pak hledejte štěstí jinde.
Nechci radit, ale logicky?. Byli byste rádi někde, kde vás nepřijímají jako osobu ?
Co tedy dělat?
Přestaňte se s kýmkoli srovnávat.
Ano, mějte vzor. Vzor v tom co třeba chcete dokázat, co chcete umět, když ho máte je to super.
Já patřím třeba mezi ty, co si vzor seskládají z mnoha lidí, věcí a událostí. Postupně ke mně přicházejí.
Nejhorší na tom, ale všem je, že ten seznam už je tak dlouhý, že snad budu potřebovat dva životy.
Začněte věřit sami v sebe.
Tohle je hodně těžké. Pokud nemáte lidi kolem sebe, co vám věří a říkají vám, v čem jste dobří apod., je to dost těžké naučit se tohle dělat samy pro sebe.
Ale věřte mi, že to stojí za to. Já jsem tak na půli cesty, jak se sebevědomím tak se sebe věřením.
Jak mě tohle vše napadlo ?
O tomhle všem jsem začala uvažovat, před asi týdnem, kdy jsem měla strach v nové práci, že nebudu dobrá jako moje kolegyně, která mluvila o odborných věcech, o kterých jsem neměla ani páru a cítila jsem se hloupě. Když jsem tohle řekla mé nové šéfové, během toho co jsme spolu jen tak debatovali, podívala se na mě a řekla: Hlavně se prosím s nikým nesrovnávej, strašně ti to sráží sebevědomí.
Bylo to jak facka, možná mi to někdy někdo naznačoval, ale ona to řekla tak přímo, že mě to doslova probralo.
Na konec chci říct, že teď když jsem na toto vše přišla se mi mnohem lépe dýchá.
Ještě je na čem pracovat, ale tohle pro mě bylo úplně zásadní.
Ufff, vyčerpávající. Ale třeba se v tom taky někdo vidíte.
Vaše FoxíO tomhle všem jsem začala uvažovat, před asi týdnem, kdy jsem měla strach v nové práci, že nebudu dobrá jako moje kolegyně, která mluvila o odborných věcech, o kterých jsem neměla ani páru a cítila jsem se hloupě. Když jsem tohle řekla mé nové šéfové, během toho co jsme spolu jen tak debatovali, podívala se na mě a řekla: Hlavně se prosím s nikým nesrovnávej, strašně ti to sráží sebevědomí.
Bylo to jak facka, možná mi to někdy někdo naznačoval, ale ona to řekla tak přímo, že mě to doslova probralo.
Na konec chci říct, že teď když jsem na toto vše přišla se mi mnohem lépe dýchá.
Ještě je na čem pracovat, ale tohle pro mě bylo úplně zásadní.
Ufff, vyčerpávající. Ale třeba se v tom taky někdo vidíte.